Hudba: Mám vztek na pitomce co vládnou světu – rozhovor s Elliottem Sharpem; Nemá rád komunisty ani liberály – rozhovor s Erikem Truffazem; Stimul je výsledkem hádek do krve – rozhovor s organizátory festivalu; Café Hottentot: V tomhle domě piano nebude! (Maria Kalaniemi, Belén Maya); Nos na nosiče (Noël Akchoté: So Lucky; Anjani Thomasová: Blue Alert; Bettye LaVette: The Scene Of The Crime; Richard Galliano, Gary Burton: L´Hymne A L´Amour; Gogoil Bordello: Super Taranza; Horňácká muzika Petra Mičky: Z koreňů strom; Pete Namlook, Bill Laswell: Outland 5; Pete Namlook: Music For Urban Meditation; Necropolis: Necrosphere; Sleep Research Facility: Deep Frieze; Anthony Pateras: Chasms; Radioacoustica Selected 2006; Radůza: V salónu barokních dam; Zuzana Dumková: Balance; Soft Machine: Steam); Svět jiné hudby: Ab Baars aneb Ab music; Pecky z popkultury: AAFM Revisited – oživlý odkaz Harryho Smithe; Z přízemí: Please The Trees; Příběhy písní: It´s A Long Way To Tipperary; Světové strany: Akli D:Hood z berberských hor; Blues Alive; Moffom; Hermovo ucho: Znovuobjavené ticho; Literatura: Plné pulty: 7edm – sedmkrát život ze života; Malá abeceda současné poezie: Petr Pazdera Payne; Výtvarné umění: Načaté květy Lenky Klodové; Architektura: Petr Hrůša, Petr Pelčák: obytné domy v Brně-Jundrově 2007


Please The Trees

„Krása zvuku může vyniknout jen tehdy, je-li přítomné i ticho...,“ mohl by třeba teoreticky říci nějaký klasik. Něco, co v dnešní době, přející jen silným, průbojným a otrlým, zní poněkud nepatřičně. Hrát potichu a tak, že si dopředu uzavíráte cestu na většinu komerčních festivalů i pódia mnohých klubů, znamená pro mnohé cosi nesmyslného. Vzpoura vůči většinovým hodnotám běžné hudební scény na straně jedné, i nepsaným pravidlům undergroundu na té druhé? Může být. Nejtišší domácí rockovou kapelou, kterou jsem kdy měl možnost poznat, byli Some Other Place, z malé vesničky Maršov u jihočeského Tábora. Produkovali hudbu, která ignorovala posluchače zakládající si na tradičních hudebních jistotách, instrumentální dovednosti i módních trendech. Žila si svým životem mimo čas a prostor, a ze všeho nejvíc připomínala zhmotněné nálady a pocity. Ambientní kytarové pavučiny. Jako kulisa či rádiová výplň mezi reklamami nepoužitelné. Krása v nepraktičnosti. Zůstalo po nich jediné album a rozmazané vzpomínky těch, co měli tu čest. Jednoho dne se kamsi ztratil klávesista a zbytek se dostal do slepé uličky. Pak došlo k setkání s Vaškem Havelkou, jinak dodnes aktivním i v projektu Selfbrush. Setkání to bylo oboustranně inspirativní a přerod S.O.P. v Please The Trees proběhl asi před rokem a půl, zcela volně a nenásilně. S.O.P. byli z velké míry tělesem instrumentálním, s Václavem se objevil častější zpěv, ale kontinuálnost cesty je zcela zřejmá. Kytara Zdeňka Kadlece i basa Karla Sychry je stále uvolněná a glassovsky minimalistická, bicí Jardy Klípy čisté a střídmé. Posledním do klubu se stal klávesista Dan Černý, jinak leader neméně zajímavé mladé party Ladies Swim. (více textu.............)
Antonín Kocábek


Sedmkrát život ze života

7edm je tu potřetí – a tentokrát v modré. 7. 7. 2007 vydalo pardubické nakladatelství Theo v edici Braq (v nákladu 700 výtisků) třetí sborník, který „připravil, vybral, uspořádal“ a k němuž „úvod napsal“ básník Pavel Rajchman. Podle předmluvy editora i tato brožovaná knížka o sto šestašedesáti stranách „nadále vyhledává nekonvenční autory, upřednostňuje tedy osobitost, rozličnost tvorby včetně riskantního experimentování“. Dodejme, že jde o tvorbu literární, psanou v českém jazyce a dosud nepublikovanou, čili vznikající cca v posledním roce.
A jaké nekonvenční, osobité a riskantně experimentující básníky a prozaiky Rajchman letos vybral? Není jich sedm, ale šest plus jeden: Petr Španger, Emil Hakl, Marie Šťastná, Petr Pazdera Payne, Vít Janota, Svatava Antošová – a Václav Kahuda (1965). Ten jediný v knize není zastoupený textem, ale osmnácti černobílými snímky, jejichž mantrou je věta „Svět je krásnej, ale neexistuje“; do hlavních rolí spisovatel obsadil trio „Myšáček, Lahvička a Medvídek“ a jako inspiraci prý přijal „fotopříběhy z pornografi ckých časopisů“. Ale pojďme od této infantilní autorské schválnosti raději ke skutečným textům: letošní Rajchmanův výběr, jako i v předchozích ročnících sestavovaný především intuitivně, je rozhodně proč představit.
(více textu.............)
Radim Kopáč