Lydia Lunch & Big Sexy Noise (USA/GB)
Lydia Lunch (rozená Lydia Koch) se na alternativní scéně pohybuje cca od roku 1976. Coby členka tehdejšího newyorského podzemí spoludefinovala scénu neokázale nazývanou no wave. Zběsilá vystoupení její první skupiny Teenage Jesus & The Jerks se na pódiích střídala se Sonic Youth, Suicide nebo Swans. Naprostá umělecká svoboda, dychtivá touha po upřímném a často velmi kontroverzním vyjádření, post punk a divoké freejazzové pokusy určily směřování mnohých.
Po prvních letech strávených v New Yorku následovala krátká (ale výrazná) epizoda v Los Angeles a tvorbou přeplněné pobyty v Londýně a Západním Berlíně. Výčet spolupracovníků Lydie Lunch je ohromující, vypadá jako encyklopedie „Kdo je kdo v alternativní kultuře“: Nick Cave, Sonic Youth, Einstűrzende Neubauten, Foetus, The Birthday Party, Exene Cervenka, Die Haut, Swans, Henry Rollins a mnoho dalších. Tato spojení byly mnohdy velmi vypjatá a exponovaná, po počátečním tvůrčím konsensu nastávala často léta vzájemné nenávisti. Ale možná právě proto jsou její společné projekty tolik výjimečné. Vzpomeňme například na split s The Birthday Party Drunk On Pope's Blood/Agony Is the Ecstasy (4AD, 1982), vynikající společné album s kytaristou Rowlandem S. Howardem The Shotgun Wedding (Rough Trade, 1991) nebo doslova kopulační projekt s Clint Ruinem aka Foetusem Stinkfist (1987).
Vzhledem k častému propojení s dalšími umělci je Lunchové diskografie velmi bohatá, ale poněkud nepřehledná a paradoxně v ní nenajdeme příliš sólových nahrávek. Ale vlastně všechny jsou přelomové, od prvotiny Queen of Siam, která překvapuje psychedelicky rozmáchlým popem až k prozatím poslednímu (a téměř čistě jazzovému) albu Smoke In The Shadows. Lydia Lunch se ale zdaleka nevěnuje jen hudbě, po celou svou kariéru je velmi činná v literatuře, divadle (napsala například 50 jednoaktovek s Nickem Cavem), filmu a často jezdí turné věnovaná mluvenému slovu (to dokonce vyučovala). V poslední době se hojně věnuje fotografii a sochařství, má za sebou hned několik výstav. Z posledních hudebních projektů je jistě nutno připomenout například předloňskou spolupráci s kytaristou Omarem Rodriguez-Lopezem, známým z The Mars Volta. Jejímu nejnovějšímu projektu Big Sexy Noise, s nímž Lydia na Alternativu přijíždí, před pár dny vyšlo na značce Sartorial Records eponymní (striktně vinylové) album. Lydia Lunch zde spolupracuje se členy i u nás proslulé britské skupiny Gallon Drunk Jamesem Johnstonem, Terry Edwardsem a Ianem Whitem. Výsledkem je hutný a skutečně sexy zvuk, překypující drsnými ozvěnami blues, výraznými klávesami, divokým saxofonem a pochopitelně také skvělým, nezaměnitelným vokálem.
Lydia Lunch totálně ovlivnila tvorbu mnohých dnes daleko známějších umělců a často i jejich soukromé životy a stále zůstává jednou z nevýraznějších osobností alternativní scény
www.myspace.com/bigsexynoise
Mona Mur & En Esch (GER)
Ze zpřízněného Berlína přijíždí Lydii Lunch podpořit čerstvý projekt zpěvačky, performerky a zvukové instalátorky Mona Mur a někdejšího člena legend electronic body music KMFDM En Esche. Mona Mur se pohybuje na německé hudební scéně již od poloviny osmdesátých let, kdy často vystupovala s Einstürzende Neubauten. En Esche si jistě mnozí pamatují nejen z ostrých KMFDM, ale třeba také z hvězdného elektro-industriálního ansámblu Pigface. Právě tam se setkal s Lydií Lunch. Mona Mur a En Esch na začátku tohoto roku vydali společné album 120 Tage: The Fine Art of Beauty and Violence. Divoká a řízná hudba na pomezí metalu, gotiky a elektra s výrazně artistním zpěvem, zahraniční recenze se jistě ne neprávem zmiňují o gotickém šansonu. V černém latexu a lesklé kůži oděné kuplety fungují...
www.myspace.com/monamurenesch
The Ritchie Success & Pavel Zajíček (CZ/CH)
The Ritchie Success vznikli v Praze kolem roku 2003, ale až v letošním roce se jim díky nejrůznějším problémům, zdržením a vynuceným personálním změnám podařilo vydat debutové CD Chloroform. Divoký elektro-rock s výrazně tanečním industriálním soundem, německé texty a jejich nezaměnitelné podání od zpěváka Philipa Shenkera. The Ritchie Success vystupovali v minulosti třeba před Mickem Harveym nebo Gallon Drunk a nyní je neodolatelná touha zahrát si s Lydií Lunch dovedla až k překvapivému spojení s legendou českého undergoundu. Koncertu se díky jiným pracovním povinnostem nemůže zůčastnit právě zpěvák Philip Shenker a tak se spolu se skupinou představí Pavel Zajíček se svými básněmi. Industriálně strohé plochy The Ritchie Success s niterně údernou poezií páně Zajíčka do sebe zapadají překvapivě hladce.
www.myspace.com/ritchiesuccess
www.myspace.com/dg307
George Cremaschi (USA) + Le Quan Ninh (F) + Frederic Blondy (F)
Trio vynikajících a osobitých instrumentalistů se poprvé potkalo v roce 2007 v Kalifornii, slovo dalo slovo a rázem se dohodli na společném projektu. Všichni tři mají široce otevřenou mysl, jejich souhra je samozřejmá i duchovní zároveň, neuvědomují si či spíše zásadně ignorují jakékoliv hranice a schémata, mementem je svoboda a společná hudební dobrodružství. Díky dlouhým létům strávených v nejrůznějších formacích a projektech a mimořádným improvizačním schopnostem jsou jejich koncerty hlubokým zážitkem. Ševelící i bouřlivé tóny klavíru, barevná paleta perkusí, hluboké tóny kontrabasu a moderní elektro hrátky. Vážná hudba, jazz, elektronika? Vše v jednom zabalené v mohutném improvizačním rozletu...
www.cesta.cz/georgecremaschi.htm
www.lequanninh.net/
www.fredericblondy.net/
Phil Minton (GB)
Tento vrcholný improvizátor se zaměřuje hlavně na zpěv a dechové nástroje a na scéně moderní vážné hudby se pohybuje již od šedesátých let. Hlavně jeho hlasové schopnosti jsou neuvěřitelné, dokáže svým vokálem vnuknout život mnoha identitám, ne nutně přímo lidským, interpretuje po svém přírodní zvuky I neživé předměty. Se svým hlasem dokáže podobná kouzla jako domorodí šamané nebo beatboxeři. Divoký anarchistický přístup k hudbě si uchoval I téměř v sedmdesáti letech, nijak ze svéhlavých postojů neustupuje. Ale zároveň je důkazem toho, že I moderní vážnou hudbu může dělat každý, právě jeho Feral Choir se kterým posledních patnáct let objíždí svět, je workshopem a koncertem pro všechny lidi, kteří chtějí zpívat. Na Alternativě vystoupí Phil Minton jednak se svým Feral Choir a pak také v komornější sestavě.
www.philminton.co.uk/
The Feral Choir je série workshopů s neprofesionálními zpěváky zakončená koncertem..
Phil Minton k tomu říká: „Moje současné zkušenosti se zpěváky, z nichž většina si myslela, že nikdy zpívat nemohou, upevnily moje přesvědčení, že lidský hlas je mnohem všestrannější, než jak je obecně chápán. Během workshopů vedu účastníky k tomu, aby pochopili, že každý kdo dýchá je schopen vydávat zvuky, které mají pozitivní citový přínos pro stav člověka a tento přínos je více méně nezávislý na kulturním zázemí či původu. Workshop běžně začíná smíchem a neverbálními hlasovými technikami, které hlas využívají spontánně, tvořivě a někdy i extrémním způsobem. Vím, že tyto workshopy mají na jejich účastníky velmi pozitivní dopad a s každou skupinou trávím dostatek času na to, aby byla schopna opustit zavedené stereotypy a vybudovat strukturu, na které může výsledný sbor pokračovat, jak doufám, až odjedu.“
www.philmintonsferalchoir.com/
Isabelle Duthoit (F)
Isabelle Duthoit má klasické hudební vzdělání, zpěvačka a klarinetiska, ale velmi brzy se začala věnovat soudobé hudbě.
Odjakživa byla přitahována hlasem a inspirována mongolskými technikami zpěvu a technikami divadla Nô, stejně jako rockovým zpěvem a experimenty Georgese Aperghise. Sama vymyslela techniku neobvyklého a velice osobního zpěvu. Její instrumentální vzdělání ji vede k používání hlasu jako hudebního nástroje spíše než k lyrickému zpěvu, hravost a zvučnost hledá vždy spíše na okraji běžných hlasových praktik.
Našla také zalíbení ve volné improvizaci a během své kariéry spolupracovala s řadou hudebníků a skladatelů. Meti ně aptří např. l’atelier instrumental du XXe siecle (Instrumentální ateliér XX. století) vedený Gilbertem Aperghis, Kasper Toeplitz, Alain Neveux, Sonia Wieder Atherton, Raphaël Oleg, + 2 (Phil Minton, Veryan Weston, Mickaël Vatcher, Luc Ex, Gail Brand), Phil Minton, Ninh Lê Quan, Charlotte Hug… a další.
www.youtube.com/watch?v=6kHZ5ezJTY8
Duo Minton / Duthoit
„Ne slovo, ale dech bere diváky za srdce,“ řekl Sakihodayu, zpěvák tradičního japonského divadla Bunraku.
Snad i Sakihodayu inspiroval Phila Mintona a Isabelle Duthoit ke všemu tomu pohrávání si se zvuky, ke všem těm zvukům beze slov. Společně prozkoumávají možnosti lidského hlasu až na samou hranici a vytvářejí dech beroucí zvukovou paletu protikladů. Dostávají se až do krajnosti a je v tom lehkost i vážnost, vtip i drama, temnota i průzračnost, říznost i jemnost. V síle i křehkosti se jemně mísí lidský dech s hrdelním nářkem, zpěvem ptáků, zvukem strojů a elektroniky…
Komu patří tyto hlasy, chvíli se dotýkající nebes a vzápětí se ztrácející v propasti?
Agon Orchestra & Ivan Martin Jirous (CZ)
Poezie a hudba odpradávna patří k sobě. Středověcí minstrelé, afričtí grioti nebo třeba kabaretní kuplety to jasně dokládají. Také v české hudbě má poezie své nezastupitelné místo, pro všechny příklady stačí jmenovat album Kuře v hodinkách skupiny Flamengo. Ivan Martin Jirous, všeobecně známý jako Magor, nositel Ceny Jiřího Seiferta za rok 2006, má s hudbou svůj život spojený více než kdo jiný, ve zlém I v dobrém. Je proto možná trochu s podivem že ke zhudebnění jeho básní došlo až teprve nedávno, projekt Magorova summa je nejen ojedinělý ale hlavně velmi povedený. Agon Orchestra se věnuje moderní vážné a avantgardní hudbě již od roku 1983 a pro zhudebnění Magorových básní nešlo vybrat lépe. Autory hudby jsou Petr Kofroň, Ivan Acher, Michal Nejtek, Marko Ivanović. Originální spojení výrazného hudebního doprovodu, unikátních Jirousových básní a jeho sugestivního přednesu. Současná vážná hudba si s poezií velmi dobře rozumějí...
účínkují
Jana Vébrová – akordeon, zpěv
Ivan M. Jirous – recitace
Ivan Acher – sampler, video
Agon Orchestra řídí Petr Kofroň
www.geocities.com/agon.orchestra/
NTS Trio (CZ)
Nejtek Michal – klavír, klávesové nástroje a jiné zvuky, kompozice
Tichý Petr – kontrabas a jiné zvuky
Smetáček Štěpán – bicí nástroje a jiné zvuky
Tato svatá trojice se sešla poprvé někdy začátkem roku 2009, ale první společné vystoupení se uskutečnilo až 31. 5. téhož roku v pražském klubu JazzDock. Společná záliba skladatele soudobé hudby, jazzového kontrabasisty a rockového bubeníka v boření hranic a hudebních konvencích zaujala vydavatelství Guerilla Records, která vydává jejich debutové album právě v listopadu 2009 a pokřtí ho při jejich vystoupení v rámci letošního ročníku festivalu Alternativa.
www.myspace.com/nejtkuvtichysmetacek
Ivan Palacký (CZ)
Tento hudebník a architekt absolvoval v devadesátých letech minulého století mnoho koncertů se skupinou Sledě, živé sledě. V současnosti je členem audio-vizuálního improvizačního dua Koberce, záclony (s Filipem Cenkem). Vede si zvukový deník ze svých cest – zaznamenává útržky příběhů, podivné zvuky a rozmanité „akustické chyby“. Od roku 2002 se věnuje volné improvizaci a rád se zúčastňuje krátkodobých projektů (spolupráce s duem Cremaster, Ruth Barberán a Margaridou Garcia, Willem Guthriem, Klausem Filipeem, Toshimaru Nakamurou, Billy Roisz, Andreou Neumann ad.), stejně jako rád hraje sám. Od roku 2005 se jeho hlavní zálibou stalo „dolování“ zvuků z amplifikovaného jednolůžkového pletacího stroje Dopleta 160. V roce 2009 vydává na „domácím“ labelu Ucero cd duetů s Andreou Neumann Pappeltalks.
www.palacky.org/
Klaus Filip (A)
Klaus Filip je mj. tvůrce a neúnavný inovátor softwaru lloopp, který umožňuje vytvářet otevřené struktury pro živou improvizaci a je používán řadou uznávaných hudebníků využívajících elektroniku.
Spolupracuje s řadou dalších umělců a projektů: Orchester 33 1/3, Radu Malfatti, Werner Dafeldecker, Dieb13, Christof Kurzmann, Boris Hauf, Christian Fennesz, John Butcher, Sabine Marte, Gilles Aubry, Cordula Bösze, Silvia Faessler, Taku Unami, Taku Sugimoto, Toshimaru Nakamura, Arnold „noid“ Haberl, Tim Blechmann, Ivan Palacký…
www.kunstradio.at/BIOS/filipbio.html
Duo Palacký / Filip
Vídeňský laptopista a vynálezce softwaru „lloopp“ Klaus Filip a brněnský hráč na Dopletu Ivan Palacký se v minulosti při společném hraní setkali několikrát: jako členové „improvizačního bigbandu“ ve vídeňském Club 5, při nahrávání kvartetu s Diebem 13 a Timem Blechmannem a podvakráte také při hraní v duu. Na základě této krátké historie lze od nich očekávat: nulovou předem dohodnutou strategii. Několikrát zesílené ticho pódia v podivných proporcích přerušované mikroporuchami jejich pomalých nástrojů. Netrpělivý posluchač s velkou pravděpodobností usne. Ovšem pořád je tu ta možnost, že tentokrát může být všechno jinak.
Pendler (A)
Rakouské trio Pendler se pohybuje v nejistých postrockových vodách. Melodie tajemně zahalené v kytarových plochách, klávesové vyhrávky a decentní beaty ve spojení s nečekaně průzračným zpěvem neklidně pozvolna plynou s gradující intenzitou. Křehké harmonie se čelně setkávají s pokroucenou elektronikou, napětí stupňují nejen rozvážná (místy slowcore) tempa, ale také časté repetice. Plnohodnotnou součástí jejich tvorby je také její vizuální část, někdy se obrazy s hudbou trojice doplňují, někdy se přou ale vždy jde o součást jednoho společného a jímavého celku. Pendler nijak neskrývají svůj svérázný smysl pro humor a hravost, která se dostává na povrch oproti jiným postrockovým formacím velmi často a hlavně ku prospěchu věci. Cítit za temnými postrockovými opary ironický úsměv je skutečné oživení...
pendler.klingt.org/
Golden diskó ship (GER)
Dívčí pokojíky skrývají často různé haraburdí, v tom berlínském který obývá Theresa Stroetges najdeme krom obvyklých propriet také kytaru, dětská samohrátka, píšťalky a kvičící kačenky. Inu a ve třetím tisíciletí naprosto nezbytný laptop. Děvče říkající si Golden Diskó Ship hraje rádo a rádo si hraje. Něžně veselý folk nového věku mixuje beaty s unikátní kytarovou hrou, dětsky čisté říkanky a veselice pronáší Theresa zajíkavým hlasem. Svá vystoupení doprovází také vlastními projekcemi, stejně hravými a upřímnými jako je její hudba. Teta Björk pochopitelně není daleko, stejně jako například Coco Rosie, ale jinak jde o svébytnou hravou záležitost, která vnáší slunce do srdce. Kdyby David Lynch točil Twin Peaks až teď, asi by měla Theresa dost práce...
www.myspace.com/goldendiskoship
www.goldendiskoship.com/
Yoko Miura (Jap) + Arnaud Benoist (F)
Klasicky vzdělaná pianistka a skladatelka Yoko Miura svou hudbu nazývá zdánlivě jednoduše - free music. Ovlivnění legendárními free jazzovými mistry v čele s Theloniousem Monkem nebo Paulem Bley nijak nezapírá, extaticky zurčící klavírní hrou má právě třeba k Monkovi hodně blízko. Svoboda, otevřenost a improvizace to jsou klíčová slova pro popsání její odhodlané osobité hudby, která má stejně daleko ke klasice jako k jazzu. Yoko Miura je hlavně sólovou interpretkou, ale kolaborace s jinými hudebníky nijak nezavrhuje. Na Alternativě zahraje spolu s francouzským bubeníkem Arnaudem Benoistem, který má za sebou harcování v hardcore-punkových formacích. Dnes se věnuje hlavně improvizaci a často spolupracuje právě s Yoko Miura (také v kvartetu Velocita), ale stále ještě figuruje také v několika formacích a hraje třeba i garážový rock.
www.myspace.com/yokopia
Orchester Ivana Tomoviča (SK)
Hudobný publicista Ondřej Bezr píše: „Kytarista a skladatel Ivan Tomovič je poněkud zakopaná hřivna slovenské alternativní hudby. Ač dovedně ukryt v několika bluesových skupinách je jedním z největších mistrů svého instrumentu na Slovensku, jeho přístup k němu je podobný například Vernonu Reidovi: technická dokonalost nepřebíjí cítění žánru a zároveň neustálou chuť objevovat nové cesty...“. Ve svém dvojčlenném Orchestru, kde jeho kytaře, prohnané a zmnožené nejrůznějšími efekty, dělá parťáka jen hrdelní zpěvák Ďuro Turtev, hraje s vervou a mimořádnou invencí to, pro co neexistuje český ekvivalent: haluze.“
Orchester Ivana Tomoviča“ vznikol v roku 1984 ako duo – elektrická gitara, bicie a neskôr sa rozšíril o basgitaru. Toto psychdelické zoskupenie bolo jedno z prvých svojho druhu nie iba v Trnave ale i na Slovensku. I jeho ďalšie projekty ako Bakelit či Siláž boli náznakmi experimentu bezžánrovosti. Návrat „Orchestra Ivana Tomoviča“ prichádza v spolupráci s Jurajom „Dura“ Turtevom jeho dlhoročným hudobným spolupútnikom. V orchestri Tomovič obratne loopuje svoju gitaru s elektronikou a vrstvami Turtevových alikvótnych spevov, recitácií a tlatlaniniek. Poézia plynie medzi básnami Judity Kaššovicovej, zenovským mnichom Thich Nhat Hanh-nom a hlasovými improvizáciami priamo na pódiu. Napriek úplnej slobode je tvorba Ivana Tomoviča v plnej pokore k hudbe ako umeniu.
V jednom z rozhovorov spomína Daniel Salontay (Longital): „...Ivan Tomovič, môj kamarát z Bluesweiseru, najavantgardnejší gitarista, podľa mňa, v strednej Európe...“.
Mikoláš Chadima (CZ) + Július Fujak (SK)
Špinavý, to prý ve svahilštině znamená slovo “xafoo” a právě takto pojmenovali dlouho plánovaný společný projekt ikona české alternativy Mikoláš Chadima (MCH Band, Extempore) a slovenský experimentátor Július Fujak. Základem společného intermediálního projektu bude z velké části improvizace; volně pojatou souhru Chadimova saxofonu a kytary s baskytarou a klavírem jeho slovenského partnera vhodně doplní vizuální kreace plné počítačových kreseb, fotografií a zvukových objektů. Bílá místa na pomezí současné vážné hudby, rocku a snad I jazzu budou lehce črtána I pevně zakreslována dvěma nekompromisními improvizačními mistry. Julo Fujak popisuje projekt jako: "...odkrývání skrytého stíráním špíny a prachu z prožitého...". Čeká nás tedy divoká moderna, pečlivý úklid nebo úplně něco jiného? Uvidíme kam se ve svých improvizačních expanzích tito dva solitéři dostanou.
www.julofujak.sk
www.mchband.cz/
www.myspace.com/mchband
Ganesh Anandan (Indie) + Hans Reichel (GER)
Už samotným názvem projektu „Self Made“ se odkrývá opona toho, co můžeme od tohoto dialogu hudebníků z odlišných kultur očekávat. Samovýroba je hlavní linií tohoto vystoupení, očekávejte společnou promluvu tří originálních nástrojů stvořených samotnými hráči. Názvy Daxophon, Shruti stick a Metalophone budí očekávání a zní ještě tajemněji. Neobvyklé nástroje v rukou jejich tvůrců mluví podivně minimalistickou řečí, která ale nijak nerezignuje na melodii a harmonii. Jemné perkusivní tóny elektrického sitáru navozují decentně orientální feeling, kovová marimba (Metalophone) dodává indrustriální prvky. Nezařaditelná hudba s velkou dávkou improvizace zní místy až nečekaně přívětivě a libozvučně, což jí ale nijak neubírá na zajímavosti. Mimoto jde také o velký vizuální zážitek, Daxophone vypadá doslova jako ozvučené školní pravítko.
http://www.fingerworks.org/
http://www.daxo.de/
Tex Napalm w/ Dimi Dero & Lo Spider (GER/F)
Dortmundský rodák stojí pevně rozkročen mezi garážovým rockem, padesátkovským rock'n'rollem a dekadentními šansony. Country a blues také nejsou daleko, stejně tak berlínští Australané v čele s Nickem Cavem. Hluboce prožité rozervané balady, rachotivé kytarové nášupy a westernová foukací harmonika. Špičaté boty, uválená saka a zesilovače naplno. Tex Napalm představí svoje první sólové album Dionysus Rising, po letech strávených v nejrůznějších formacích včetně poklesle popového kabaretu Iron Cobra Orchestra má na něj rozhodně nárok. Spolu s ním zahrají francouzští noise punkoví veteráni Dimi Dero (spolupracovník Nikki Suddena, Micka Harveyho nebo Warrena Ellise) a Lo Spider. Pro fanoušky The Stooges, Nicka Cavea nebo Toma Waitse povinná účast!
www.myspace.com/texnapalm
www.myspace.com/texnapalmdimidero
video
Rány těla (CZ)
Noise-punk-popové zjevení z devadesátých let opět na scéně! Legendární formace Rány Těla se vrátila v roce 2006 po téměř desetileté pauze snad ještě s daleko větší energií než ve svých začátcích. Díky velkému pracovnímu vytížení svých členů jsou jejich koncerty mírně řečeno občasné, ale o to žhavější. Divoká blues, klenuté popové melodie a skřípavé noise plochy tří kytar v jednom balení s ironicky dandyovským šklebem. Australští Berlíňané jsou opět poblíž, tentokrát ale v daleko tanečnějším podání. Rány Těla mají rock'n'roll v krvi a divokost v srdci. Pro Texe Napalma není lepší společnosti na české scéně, Rány Těla vycházejí ze stejných kořenů, hrají s podobným entusiasmem a dnes již také s lety získanou pokorou.
www.myspace.com/ranytela
